Díky nesmírnému technickému pokroku došlo k tomu, že člověk je ve vnějším světě poprvé v celé své historii v bezpečí. Obrací se proto sám k sobě. Učí se být sám se sebou spokojený. Člověk dnešní doby se nejniterněji v celém svém vývoji ptá na to, jak dát svému životu smysl. Jak naplnit své ambice, aby něco znamenal, a našel vnitřní klid. Za těmito vědomými přáními se však skrývá hlubší vrstva, kvůli které směřují mnozí hledající právě k nám. Strach. Jak jej překonat? Jak čelit svým slabostem a s nimi souvisejícím zklamáním, když selžeme?Poznání na cestě za osobním rozvojem Zjistěte více …
Strach, věrný průvodce na cestě k našemu naplnění
Strach má řadu dílčích podob. Například toho, že neuspějeme, že zůstaneme sami, že na něco nemáme. Lidé se mnohdy v této spodní vrstvě zaseknou a řeší tak celý život věci, které nemají s náplní života nic společného. Když to řekneme jednoduše, člověk by se měl držet toho, co chce a nedat na svůj strach. Tak snadné to však pro mnohé lidi není. Strach zná mnoho lidí bezpečněji a lépe, než své splněné sny. V ShemBaru ® učíme naše klienty strachu čelit. Vysvětlujeme, jak u každého z nich strach funguje a že to není nic jiného, než neznalost. Toho, kde jsem, co mohu udělat, co mě čeká zítra, jak to dopadne. A vedeme naše klienty zvolit si jinou variantu, než tu komfortní – nečinně stát. Klienti se učí začít zhmotňovat své sny, než aby o nich jen mluvili.
Jak být jedinečný?
Vše začíná a končí člověkem. Jedincem. Prvním krokem na cestě k naplněnému životu je naučit se sebe milovat a vážit si sebe. Nehledat podporu u druhých. Všechny spolky, zájmové skupiny, party lidí nabízejí člověku ohromné množství různých variant, jak o něj může být postaráno, spolu s druhými. A člověk se zde cítí komfortně. Postupně však průměrní a degraduje. Pohodlní. Utíká od svých problémů, myšlenek, starostí, rodiny, před sebou. Pro zábavu a pocit, že někam patříme, tlumíme schopnost poznat svou osobnost. Říká se, že teprve, když nás všichni opustí, máme prostor poznat to, čím jsme jedineční. Na to být osobností má každý. Mnozí však díky nánosu výchovy, vzdělání a kultury svou osobnost potlačují. A žijí zdánlivě poklidný život, který však nabízí člověku žít nezodpovědně. Nezodpovědně jak za sebe, tak za druhé.
Co naše klienty na jejich cestě rozvoje nejvíce omezuje?
Velkou výzvou je jejich nesprávné pojetí muže a ženy. Není to jen český, ale přímo evropský problém. Až téměř hmatatelně lze u klientek cítit, jak byly zbavovány své ženskosti. Dnešní ženy jsou v mnohém potlačovány a svou ženskost musejí samy doplňovat mužností. Tím ztrácejí samy sebe a svůj jedinečný rozměr. Samotné pojetí emancipace je popletenou myšlenkou, která vulgárně srovnává rozdíly. Snaží se nám vnutit názor, že pohlaví nehraje roli. Když pohlédneme za samotnou ideu emancipace, zjistíme, že je to spíš politický konstrukt. Nevychází z přirozenosti člověka a nemá nic společného s vědou a pravdou. Mylným pojetím muže a ženy trpí celé rodiny, všichni muži i ženy. Důsledky vztahové zmatenosti můžeme přímo vidět. Muži ztrácejí své hormony, plešatí a ženy na opačné škále hrubnou. Obě pohlaví jsou ve svých nejhlubších podstatách polovičatá. Ženy marně hledají muže, muži ženu. Vztahy jsou pokroucené do té míry, že většina mužů si chce náhražkami kupovat svoji mužnost a od žen jejich ženskost. Muž není pro ženu rytířem v tom smyslu, že by měl svou čest, která patří jen jemu, a lásku, která je určena pro jeho partnerku. Ženy však přitom ve vztazích hledají spravedlnost, uctivost. Protože opravdovost sebe poznáváme ve vztazích, obracíme se často na náhražky. Chodí za námi klienti, kteří pravdu o sobě hledají v adrenalinu, ezoterice, tarotových kartách, Tibetu, nebo hůř ji tlumí v alkoholu, drogách, nebo se ztratili v sektách.
Co řeší lidé vedle vztahů nejčastěji?
Práci. Ta je totiž nedílnou složkou naší osobnosti. Tvoří náš přesah s bohem, Vesmírem, něčím vyšším, než jsme my sami. Soukromí a práci jsme se naučili v duchu kapitalismu mylně rozdělovat a žít podle konzumní filosofie. Bez hloubky, zodpovědnosti za sebe. Mnozí lidé pak zažívají v práci nespokojenost. Buď sociální – neboli nespokojenost s kolegy a vztahy na pracovišti – a pak tu, když člověk dělá něco, co nechce. Jak z tohoto kruhu ven, jak najít naplnění a dělat to, co nás baví, není snadné. Celý systém přípravy na práci neboli proces vzdělávání, začíná už v mateřských školkách. Pro české školství přitom platí, že vyrábí dokonalé odborníky, nikoliv však profesionály. Odborníci na rozdíl od profesionálů neumějí organizovat svou odbornost, realizovat ji a potřebují nad sebou management. Neznají dílčí kroky pro své uplatnění. Potřebují někoho, kdo jim říká, kdy co mají udělat. A oni pak jen generují výsledky. Nevidí tak celý proces své práce a cítí, že jim něco chybí. V ShemBaru ® učíme své klienty převzít za sebe zodpovědnost, nerozdělovat práci a soukromí a najít tak v ní své naplnění.
S kouči a mentory se roztrhl pytel. Jak se pozná dobrý průvodce na cestě za našimi cíli od toho, kdo je pouze o „knihu napřed“?
Slovo kouč je zprofanovaný výraz. Za dobrého mentora mluví výsledky. Většina koučů sleduje pouze klientův proces. Necítí zodpovědnost za jeho výsledky a neučí jej důležitost zodpovědnosti za sebe. Mentor by měl klienta vést po jeho cestě, hlídat jeho nezávislost a poskytnout mu hmotný důkaz, že na sobě zapracoval. V ShemBaru ® když klient svůj úkol naplní, cítí, že danou věc už umí. Na začátku tak stojí většinou klient, který ospravedlňuje svůj strach a ničí sám sebe. Říká: „Chtěl bych, ale…“ Na konci pak stojí člověk, který své strachy dobře zná a překonává je. Vidí, že něco zvládl a že strach, který jej omezoval, překonal. A že žije svůj život naplno.
